Báseň č.20

Štěstí piští radostí,

ale jározsekávám špalky,

abych si čím mohla zatopit ve své duši.

Ze světa padlých děv,snů a představ,

ze světa spadaného listí,přeludů a bludů,

ze světa znetvořených těl,víry a nadějí

myšlenku život za sebou vláčí.

Štěstí píští radostí,

ale já rozsekávám špalky,

abych si čím mohla zatopit ve své duši.

Ze světa požitkářských pasáků,snů a představ,

ze světa spadaných šišek,přeludů a bludů,

ze světa kulhavých Ďáblů,víry a nadějí

myšlenku život za sebou táhne.

Štěstí piští radostí,

ale já rozsekávám špalky,

abych si čím mohla zatopit ve své duši.

Ze světa pitoreskních žebráků,snů a představ,

ze světa spadaného jehličí,přelůdů a bludů,

ze světa zrůdných analfabetů,víry a nadějí

myšlenku život před sebou tlačí.

Štěstí píští radostí,

protože život myšlenku utýral k Smrti.